Přiznávám se, jsem jeden z těch lidí, co příchod nového roku opravdu prožívají. Především ten letošní. Ale upřímně, co je na tom špatného? Chápu, mění se pouze číslo - místo 2017 budeme všude psát 2018 a tím to přece končí, ne? To přece neznamená, že se všechny naše trable rozplynou a budeme to noví bezstarostní a lepší my...
Já to ale beru trochu jinak. Už odjakživa má pro mě příchod nového roku takový určitý význam, dává mi to naději, že možná bude líp, že se můžu na něco hezkého těšit a že bych mohla něco změnit. Říká se, že na změnu přece nepotřebujeme čekat na nový rok, tak proč většina lidí věci odkládá na zítra? Zítra začnu cvičit, naučím se na to zítra, zítra mu to řeknu, zítra to vyřešíme, zítra, zítra, zítra. Jsme jen lidi, děláme chyby, odkládáme věci a pak je děláme na poslední chvíli nebo vůbec. Všichni čekáme na zítřek, pak na další a po něm znovu na ten další. Tak proč bych já nemohla čekat na nový rok? Doufáte v lepší zítřky, já v lepší rok. Možná je to zoufalé a naivní, ale lidské a takhle to mám já.
Co od roku 2018 vlastně čekám? Především, že budu mít víc času na sebe, budu pro sebe dělat lepší věci (ve zdravém těle zdravý duch), nebudu se bát nových výzev, budu se obklopovat jen milujícími lidmi, změním svůj přístup k určitým věcem a už se nebudu bát říkat ne. A zkrátka, že tenhle rok si užiju naplno.
především žij tak abys chtěla prožít život sama se sebou.
Už teď je mi jasné, že splnit vše asi nejde. Ale člověk si potřebuje dávat různé cíle, předsevzetí a něco, kvůli čemu bude mít potřebu se stále posouvat dál, něco co ho bude na té cestě motivovat. I kdyby to bylo cokoliv a jakkoliv se to zdálo nemožné. Nikdy nevíte.
...
První článek na blogu jsem chtěla vydat již před týdnem. Měl se jmenovat "Ohlédnutí za rokem 2017, jaký pro mě byl?" Nevydala jsem ho, přišlo mi, že si v celém článku tak akorát protiřečím a dalo by se to chápat i tak, že si nevážím všech těch věcí, co se za předešlý rok v mém životě udály. Na jednu stranu byl 2017 skvělý, objevila jsem toho tolik nového, poznala spoustu skvělých lidí, ale na stranu druhou ho provázelo jedno rodinné neštěstí za druhým, nedařilo se mi, ztrácela jsem lidi, na kterých mi záleželo a bylo to jako na horské dráze. Jednou na výslunní a jednou zas dvacet tisíc mil pod mořem. A právě proto jsem do nového roku vykročila s takovou chutí a vervou.
Komentáře
Okomentovat